Dobře, znám ten pocit 

Jakoby člověk uvízl na skalní římse 

A není způsob, jak jí zdolat 

A zubatá hrana se do něj zarývá 

Teprve až když něco ztratíme, zjistíme jakou to mělo hodnotu. Ono v tom vážně něco bude. Nemám v plánu tady rozdávat právoplatný rozumy o tom, jak si každej má sáhnout na dno svého svědomí a vědomí a uvědomit si, jak se chová, co dělá a nedělá. Né, o tom psát nechci ... 

Chci psát o tom, že lidi jsou zvláštní bytosti ...
Jako malí se radují z prkotin ... Roztříděných lentilek podle barev kdy všechny barvy měly stejný počet ... A pak je stejně zbouchaj ...
Radují se z toho, že dostanou toho nádherného plyšáka, kterej se dá dát jako maňásek na ruku avšak za několik let ho vyhodí s tím, že už je starý, má urvaný čumák, zaštupovaný bříško a je vlastně celej ošoupanej a škaredej.
Radují se z toho, že potkali někoho, kdo se jim vážně vryl do srdce a to tak nepopsatelně hluboko, že se z tama už snad nikdy nedostane. A když ano, tak po něm zůstane hodně hluboká jizva, která bude pořád připomínat něco nebo někoho, kdo tam dřív byl ... A přece jenom, když o něj později přicházejí, je to z části jejich vina ... 

Lidi, probuďte se :). Máte všechno co můžete mít (teď nemyslím tu finanční stránku). Máte svou rodinu, která vás miluje a zastane se vás, alespoň jeden člen z ní, perfektní přátele, na které se můžete v nejhorším spolehnout, úžasnou budoucnost i když nemusíte být vždycky ředitel EONu ... Ano, dennodenně můžete chodit domů z práce ztrhaní, unavení a zmožení. Ale vždycky, když otevřete ty dveře domů tak na vás někdo čeká ... Je jedno kdo ... Ať už partner, dítě a nebo vlastně jen mrouskající se kočka ... Je to úžasný pocit když tu pro někoho jste .. A když je tu někdo pro vás ... 

Tak proč si dobrovolně šlapete po štěstí? Proč předtím, než cokoliv řeknete - nepřemýšlíte? Pro vás je to možná jen jedno, dvě slova ... Ulevení vlastního pocitu. Už jste to prostě "museli" říct ... ale ...  Pro toho, na koho to bylo adresováno je to probrečená noc, rozkousané rty z nervů a nepočitatelně výčitek ... Řeknete to teď, protože to prostě musíte říct ... Ale potom vám vše docvakne .. Řeknete si že to toho dotyčného mohlo "bolet", opravdu hodně "bolet" a jdete se omluvit ... 

Slova někdo bolí mnohem víc než rána pěstí ... 

... Byla utahaná, protivná, nervózní a nepříjemná, zkrátka zastupovala dokonalý profil ženské po padesátce, čtyřech dětech a jednom věčně opilém manželovy na krku ...
Ale tohle bylo jiné, ona nebyla taková. 
Byla to mladá holka, věk se jí motal kolem dvaceti, na děti ještě ani nepomyslela a její přítel byl prostě dokonalost sama ... 

Utahaně sebou bouchla do peřin a sledovala částečky prachu co se pomalu začaly sesypávat ze vzduchu zpátky na nábytek a okolí. Znechuceně si povzdechla, zafrkala a otočila se na druhou stranu ... Zrovna z vedlejší místnosti přišel on ... Prohlédnul si jí a letmo se zasmál. Nemyslel to zle, ale ona si to tak vyložila ... Namáhavě se posadila do tureckého sedu, založila si rukama bradu, foukla do ofiny která jí padla přes tvář a podívala se na něj. "Ještě něco máš na srdci?" vyhrkla na něj.  

Když jsem šla ze školy se spolužákama, jeden nadhodil že si musí jít koupit sluchátka na mobil, tak ok, počkáme na něho s Ondrou před obchodem.
Stojíme opření o tabuly prodejny a naproti nám šla nějaká paní s pejskem na vodítku ... Takové malé, oprsklé to bylo ... Tak prostě čivava ... Zašly za nás, já se otočila na ní a koukala sem na toho psa ...
"Takovej guláš, to není možný. No nemohla bych to mít doma, fakt že né."
tak nějak jsem nadhodila když jsem viděla jak se ten pes až nepřirozeně nakrucoval ...  
No, ale ...
Komentuju si psisko a nevšimnu si, že kolem té paní s tím psem prošel zrovna jeden náš snědší spoluobčan. Aj karamba ... Ale v tu chvíli mě to ještě nedocvaklo ... 
Šel kolem nás, otáčel se na mě.
Byl už za náma, otáčel se zpátky.
Zašel za roh a za chvíli se vracel, znovu se na mě podíval ...
Chvíli mi vrtalo hlavou proč se na mě pořád otáčel. Mám kohouta? Korunu pořád přitlačenou na čele?(nápad z Red Dwarf) Nebo jak jsem ležela, rozmazala jsem si linky a mám "oči" orámované do půlky obličeje? Nebo sakra coje?! ... A pak jsem si dala dva a dva dohromady, ups ... 
Otočila jsem se na Ondru a jedním dechem prohodila "Ještě že tu mám takového švarného mládence, který, když by mi měla přiletět od takového cigána, tak se mě zastane a bude mi dělat štít".
Ondra si mě přeměřil pohledem, pousmál se a "Mi se známe?". Obluda obludská ... 

 Něco na tom, sakra, bude. Pokud máte dlouhou chvíli, doporučuji přečíst. Nutno podotknout že se jedná o článek převzatý z Necyklopedie.

Jak sestavit nábytek IKEA.

Nábytek IKEA je typu DoDo (Dodělej Doma), to znamená, že se nedodává 3D ale 2D. Z toho vyplývá, že si ho musíme sestavit sami. Postup je prostý:

1. Do obou rukou uchopíme volant, nohy položíme na pedály a pustíme spojku.
2. Umným otáčením volantu, verglováním se šaltrpákou a střídavým dupáním na plyn, spojku a brzdu (pořadí dle potřeby) dojedeme do Skandinávské ulice.
3. Máme-li s sebou manželku, obrníme se trpělivostí, nemáme-li sebou manželku vrátíme se domů a řekneme, že měli zavřeno.
4. Máme-li s sebou manželku, nemusíme dělat nic, ona sama vybere, co chce, řekne nám co a jak uchopit, naložit na vozík, zaplatit a posléze narvat do auta.
5. Doma vysypeme obsah krabice na zem.
6. Nalezneme návod.
7. Přeskočíme část anglickou, arabskou (proč je tady tahle, vždyť oni nejradši sedávaj na zemi), běloruskou, bengálskou, bulharskou, čínskou, dánskou, esperantskou, estonskou, faerskou, finskou, francouzskou, frískou, hebrejskou, hindskou, holandskou, chorvatskou, irskou, islandskou, italskou, japonskou, kantonskou, karaimskou, kašubskou, katalánskou, kdovíjakou, klingonskou (fákt jó, nekecej), laponskou, laponskou, litevskou, lotyšskou, lucemburskou (neliší se od vlámské) makedonskou (jak se sakra liší od bulharský??? Natosevyseradělej), maltézskou, moldavskou (ona existuje moldavština?) nějakou divnou, německou, nikdy neviděnou, norskou, polskou, portugalskou, přelepenou, rozmazanou, roztrženou, rumunskou, rusínskou, ruskou, řeckou, sardinskou, skotsky gaelskou, slovenskou, slovinskou, srbskou, španělskou, švédskou, tatarskou, tureckou, ukrajinskou, velšskou, vlámskou (neliší se od holandské), všelijakou a zuluskou...
8. ... abychom zjistili, že česká tam buď chybí, nebo to je ta rozmazaná, nebo ta přelepená.
9. Vrátíme se k verzi slovenské, podle které by se to jistě dalo sestavit, dodnes si přece pamatujeme, že míč je lopta a okno je oblok.

 A kurva daleko ...

(Ještě štěstí že víkend budu trávit s přítelem ve Zlíně ... )

Člověk si tu připadá fakt jak u dementů ...
Taky vás občas chytají ty chutě stoupnout si někomu před obličej a parádně se mu vysmát? 
Ale je to, sakra, lákavý :)

Aoyte děcka, tak co, jak se Vám beze mě hospodaří? Je mi jasný že dobře ale ... Máte mě tady zpět! A co je nového?
Zlepšila jsem si průměr snad ve všech předmětech, občas si o tom něco přečtu a v té hlavě to prostě zůstane. Není to potom tak těžké jak se zdá ...
Pokoj je pořád se statusem "rozestavený", tudíš, bydlet se v něm ještě nedá, ale užuž to bude ...
Mám toho nejlepšího chlapa na světě, ale to není žádná novinka přece, to už všichni víme!
---
No.1
Když se poohlídnu za dnešním dnem, co se všechno dělo a nedělo, musím se nad jednou věcí zastavit ... Ano, dneska byl snad nejlepší den v  minulých 6-ti měsících, ale to je jedno ... Tak nějak jsem si ujasnila že si každý hrabe jen na svojem písečku a jen pro své pohodlí ... Je to hnusné! Hnusné, odporné, protivné a sobecké! Hrabat si jen pro to, aby mě bylo líp, abych se já měla líp než ostatní ... Ano, znovu, je to hnus ... Většinou, co jsem mohla projít situacema, šlo o týmové jednání ... "Jeden za všechny, všichni za jednoho!". Jasně, někdy se našla nějaká tá černá ovce, která měla potřebu vystoupit z davu ... A jak mě to jde proti srsti ... Nesnáším sobeckost! ... 

No.2
Mám kamarádku, podle nich je "nemocná" ... Vystřídala už několik doktorů a poslední doktorka jí předepsala prášky, Adjuvin ... Brala je jednou denně, měly nějakých 50mg té "látky" ... Po minulé návštěve se mi svěřovala ... Když jsem došla ráno do šatny, seděla na zemi, opřená o radiátor a škrábala si nehty ... Když jsem jí pozdravila, zvedla oči od červených, doškrábaných konečků prstů, pousmála se na mě a suše prohodila "zvýšila mi dávku"  ... Jakmile jsem vytáhla sluchátka a podívala se na ní, šlo vidět že má zvětšené zorničky (v naprosto osvětlené místnosti) a oči jí těkaly pořád někdě jakoby skrz mě ...

"Na kolik..."
"100mg dvakrát za den"
....
"A bereš je?"
"Mamka říkala že je brát nemusím, pokud nechci, ale ..."
Občas jí i lituju ... Když jí sleduju, pořád je nervózní ... Musí něco dělat s rukama, nohama, prstýnkem nebo řetízkem. Někdy po někom vystartuje, ale chvíli na to jde vidět že jí to žere ... Nikdy taková nebyla ... 
 

Prostě jsem si tuhle písničku oblíbila. 
"Our hero, our hero, claims a warrior's heart
I tell you, I tell you, the Dragonborn comes
With a Voice wielding power of the ancient Nord art
Believe, believe, the Dragonborn comes"
Vždyť ona má tak nádherný hlas a celkově je to šikovná ženská ... 
A tá hra taky stojí za to ...